Motocyklový závodník Boris Korčák má mít po kom závodnické geny. Je vnukem legendárního Ernesta Korčáka, který zanechal v Československém závodním světě let minulých výraznou stopu. Odtud nepochybně pramení Boirsovo nadšení pro tento sport.
Jeho začátky spadají do kategorie skútrů a pak v roadracingu do roku 2016, a jsou spjaty s týmem Valachia pana Rostislava Hrbáčka. V tomto týmu začala Borisova závodní roadracingová kariéra. Nejprve v třídě 125 GP na Hondě, potom o třídu výš na Aprilii 250 a Yamaze Sugo 250. Plus v třídě Klasik Yamaha 350 TR3. Všechno s plnou podporou pana Hrbáčka. Této péče a podpory si Boris vždycky velmi považoval. Bohužel kdysi početná třída 250 SP pomalu zacházela na úbytě a kdysi plné startovní pole začalo masivně řídnout. V současnosti je tato třída už v podstatě skoro mrtvá. Jako řada dalších racingových dvoutaktních tříd.
Boris tedy přešel do třídy 400 SP se strojem KAWASAKI ZXR 400 znovu v týmu Valachia. Čtyřtakty i vyšší objem mu docela sedly. Učil se za pochodu a brzo začal patřit ke špičce této třídy. Souběžně s tím jezdil i klasika Yamahu. Střídání dvou a čtyřtaktu může někomu dělat problémy, ale Boris to zvládl bravurně. K nejemotivnějším zážitkům z této třídy patří několikanásobná výhra na skoro domácí trati v Kopčanech. Tedy na oblíbené dráze děda Ernesta, který tam taky na tamním hřbitůvku odpočívá.
Od podzimní ceny 2023 na brněnském Automotodrmu se datuje Borisova spolupráce s týmem Roháč a Fejta. Tento špičkový velkotým je zastoupený v mnoha objemových třídách naší roadracingové scény. Oba majitelé – Pavel Roháč a Michal Fejta umí svým pilotům poskytnout potřebné podmínky a zázemí. A oni jim to vrací výsledky.
Do ročníku 2024 tedy nastoupil Boris Korčák v dresu tohoto týmu s novou technikou. Znovu KAWASAKI, ale novým modelem ZX4RR. Starší KAWA zůstala jako náhradní stroj, což se hodilo zejména při závodech s nejistým počasím.
Boris startoval jak v podnicích AČR, tak i v závodech CAMSu. V obou se mu dařilo a vyjel si titul vicemistra. Na Jarní ceně jednou zvítězil a jednou byl druhý, vyhrál i ve Starém Městě a v Trenčíně. Dvakrát druhý v Hričově a v Kopčanech. Tam dlouho vedl, ale výjezd z trati ho odsunul na druhou příčku. Plus třetí a čtvrtá místa v Trenčíně, Slovakia Ringu a v podzimním Brně. Smůlu měl v Hořicích, kde bral po pádu v tréninku 7. místo. V Dymokurech mu v poslední zatáčce spadl řetěz a byl osmý. I to bohužel patří k závodům.
Sám Boris k této sezoně říká: „Chtěl bych moc poděkovat Pavlovi Roháčovi a Michalovi Fejtovi za podporu a podmínky k závodění v roce 2024. Hrozně moc si toho vážím a udělám vše pro to, abych tým R&F i dál dobře reprezentoval. Stejně musím poděkovat své rodině – ženě Zuzce, a dceři Diance, a zejména synovi Borisovi, který mně dělá technickou a morální podporu přímo v boxech. Bez nich by to nešlo. A pořád vzpomínám na dědu Ernesta, který mně vždycky podporoval a fandil. Věřím, že nade mnou z vrchu drží ochranou ruku. A doufám, že bude i v dalších mých závodních sezonách.“
Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Pavel Salaba, Marián Bartoš a archív autora
